Jak jsem se rozběhl

Štverec

Štverec

Ahoj, já jsem Petr!

Chytlo mě běhání. A o tom mém běhání je tahle stránka. Není to u mně ani tak o sluníčkové radosti z pohybu, zenových momentech, ortodoxním „běh je smysl mého života!“ přístupu…, jako spíš o tom, že jsem prostě budižkničemu a s běháním jsem po týdnu výjimečně nepřestal, narozdíl od všeho ostatního, do čeho jsem se kdy pustil.
Tak se toho teď snažím zuby nehty držet, občas mě to štve, ale spíš se v tomhle sportu snažím nacházet klady, výzvy a tak vůbec záminky v něm pokračovat. „Běhám, abych s běháním nepřestal.“

Po pár letech utíkání jsme s děckama založili Běžecký Klub Kubánkov, pod kterým pořádáme nahoru-dolu závody na Palkovických hůrkách, to mě v rámci tohodle sportu taky docela baví, nový vítr do plachet – patřit k něčemu, občas reprezentovat.

Jak to začlo

Rozběhl jsem se počátkem června 2011, když už všechny náznaky toho, že jsem kdy vůbec sportoval, byly ty tam a starší všímavá sestra mi při letním grilování naznačila, že na 25 roků jsem teda docela zpupkovaťel, na což prý mám nárok až budu mít děti… Ty vole, Katko, díky za ten moment a upřímnost! Opravdu.

Uvědomění zapracovalo a na druhý den jsem se zavezl autem na Olešnou zhubnout bruslením (kolem Olešné je 4,5km okruh asi určený právě bruslařům). Bruslení tehdy bylo vedle cigaret asi poslední sport, který mi „zůstal“. Zabruslil jsem si, to jo, ale výjimečně mě to tehdá nějak nechytlo. A tak -ani nevím jak- v mé choré mysli vzniklo, že si tu Olešnou zkusím pro změnu oběhnout. Semínko zasazeno, myšlenka uzrála a bylo to tam.
Jestli to bylo pak další den nebo ta myšlenk zrála týden, to nevím. Ale tam datuju start mého utíkání. Do té doby jsem nikdy takovou vzdálenost snad ani neběžel, možná v rámci zimní přípravy ještě v dobách fotbalu, ale to si jen domýšlím. No, a tak to začlo.

Jak to pokračovalo

Měl jsem na začátku štěstí, že jsem tou dobou frčel na Foursquare (4SQ) a každou útrpnou návštěvu Olešné si tam k chek-inu zapsal, kolik koleček jsem tam přežil a jak dlouho mi to trvalo.

Plus mínus autobus měsíc na to jsem v televizi viděl nějaký pořad o běhání, v něm Ladu Brůnovou, a protože ta mě z toho zaujala nejvíc, jal jsem se jí googlovat…

Dailymile.com

A tak jsem se dostal na Dailymile (DM). DM je něco jako Facebook, ale píšou se tam tréninky (nejen běžecké), takže je to ve výsledků takový sociální tréninkový deník – lidi si tam radí, motivujou se, foukaj si bolístka, jsou tam „výzvy“ a tak. Fakt super věc!
Díky tomu 4SQ jsem si všechny svoje dosavadní běhy do DM přepsal a poctivě si je píšu dodnes, takže mám štěstí na sesbíraná čísla – o vzdálenostech a jejich součtech, času, tempech, tepovkách, kolik jsem uběhl ve kterých botách a tak vůbec. A i když teda nejsem a asi nikdy nebudu žádný rychlík, mě ty čísla na tom běhání prostě baví.

Ze začátku jsem si na DM přidal kromě Lady jen pár přátel (čti cizích lidí z okolí) a bylo to takové mrtvé. Ožilo to ve chvíli, kdy se síť kontaktů rozšířila na celou republiku a ta sociální facka stála za to: Kolik toho ti lidi naběhaj, jak často, jak rychle, kde všude… No, to byla voda na můj běžecký mlýn. Díky DM mě běhání chytlo ještě víc a dost možná má tahle stránka velký podíl na tom, že mě běhání ještě nepustilo.

Olešná, cigára a váha

Zpátky k té Olešné; autem jsem na ni dojížděl běhávat ještě dlóuho, dlouho a vybudoval si pravidelnost. Mohlo trvat pár měsíců, než jsem ji dokola oběhl třeba třikrát nebo víckrát. Ze začátku jsem si po 1 okruhu dával u auta pauzu na pití a vydýchání, abych mohl běžet kolo druhé… Navíc, hrotil jsem to jak hovado, pokaždé jsem na to tlačil, co to šlo (asi zvyklý z toho fotbalu). Strašná demence a hvězdičky před očima (tahle sebereflexe bohužel neznamená, že to ještě občas takhle nedělám). Dalších několik měsíců a stovek kilometrů mi trvalo, než mě z nudy napadlo se otočit a běžet tu Olešnou opačným směrem.

Lysá hora přes Olešnou

Lysá hora přes Olešnou

Palkovické hůrky přes Olešnou

Palkovické hůrky přes Olešnou

Mlha, Olešná, Štverec

Mlha, Olešná, Štverec

Štědrý den 2013, Olešná, 10°C

Štědrý den 2013, Olešná, 10°C

Určitě víc než rok mi trvalo, než jsem konečně přestal kouřit. Běhání jsem za tohle supervděčný. Ne, že by nešlo běhat a kouřit, to jde, dokonce jsem jako kuřák uběhl i svůj první (3:57′) i druhý (3:42′) maraton… Jenže mi došlo, že čísla by asi byly lepší, kdybych nekouřil. Tento jeden pokus -z hormady jiných důvodů a pokusů- vyšel a přestal jsem s tím. Bohužel, co jsem přestal kouřit, jsem už rychlejší maraton neuběhl… :-D

Dneska už mi přijde úsměvný i ten přístup „jezdit autem na Olešnou běhat“. Bydlel jsem v parádní vesnici, která měla okolo hromadu zajímavých míst a ještě parádnější hory (které jsem si 25 roků do té doby ani neuvědomil!). Až po sléze jsem začal běhat tam – ve Fryčovicích, po místních lesích, po okolních vesnicích a třeba i na tu Olešnou, oběhnout si kolečko a běžet zase zpátky domů, to už byly konečně výlety přes 20km.
Nevím, jestli to je osud nebo souhra náhod, ale v době, kdy startuju tuhle stránku, už na Olešné přímo bydlím (2015: už tam nebydlím, teď zase běhám jinde).

Hodoňovice

Hodoňovice

Místecký les

Místecký les

Lysá hora

Lysá hora

Velký Javorník

Velký Javorník

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Čertův mlýn

Čertův mlýn

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky

Radhošť, trénujem

Radhošť, trénujem

Lysá, květen 2013, sněží

Lysá, květen 2013

Lysá, porno

Lysá, porno

Během možná roku a půl (?) jsem běháním shodil asi 13 kilo. (Spíš to bylo ale jedno s druhým: Čím dál tím víc běhání, troška uvědomění a související nenásilná změna životosprávy…)

První závody, chemik na procházce a ultra

Závodit jsem neplánoval. Ani první maraton jsem neplánoval, spíš jsem se nechal vyhecovat. Zpětně to [běžet maraton v Praze jako vůbec svůj první závod] považuju trochu za pitomost. Co už. Pak postupně jsem běžel závody další: Půlmaratony, kratší a rychlejší závody, další maratony…

PIM 2013

PIM 2013

Olomouc 1/2M, 2013

Olomouc 1/2M, 2013

PIM 2012

PIM 2012

Ostravský maraton 2012

Ostravský maraton 2012

Začal jsem si ale uvědomovat, že ten maraton uběhnou nakonec tisíce lidí a třetina z nich stejně vždycky rychlejc než já. Navíc, to, co pro mně byl dobrý čas, nějaký bývalý super vytrvalec v nějakém svém článku označil za ostudu nebo tak…, a akorát se mi ty maratony znelíbily. A akorát tou dobou se u mně odehrával takový ten „přerod“ ze silnice do lesa.

No, a souhrou náhod právě v té době mě na DM oslovil Martin z Brna s dotazem, jestli bych s ním neběžel Beskydskou sedmičku v roce 2013, že sleduje moje tréninky, vzdálenosti a časy, a že prý by to mohlo fungovat. Tady bych se uměl rozepsat, ale zkrátím to…
Jsem rád, že si vybral mně. Protože abysme se na ni připravili, nebylo zbytí a musel jsem už v té přírodě zůstat a začít běhat o něco dál a trochu víc po kopcích. Od Martina jsem se hodně všemožného běžeckého přiučil. Odtud „chemik na procházce“: Kus mého prvního ultra a zároveň našeho prvního osobního setkání a prvního společného závodu mi zkrátil přednáškou o složení kdejakých supplementů, gelů, čokolády a o tom, jak se v tělě rozkládaj a a jaký to má na to tělo a výkon vliv a tak vůbec… To první ultra byl Valašský hrb (53km), Martin mi ho doporučil běžet, ať se rozkoukám; jsem za to rád, protže mě to chytlo a bez něj bych se rozkoukával asi hodně dlouho a rozpačitě. Pak jsme spolu běhali maratonskou distanci s převýšením po Beskydech jen tak tréninkově, potom jsme spolu v Krkonoších běželi horský ultramaraton dvojic Horskou výzvu (70km), který se nám docela povedl, což asi měsíc před samotnou tou B7 byla perfektní prověrka!

Martin, Kuchař na procházce

Martin, Kuchař na procházce

Trénujem kopce na B7 2013

Trénujem kopce na B7 2013

Svatý Petr, HV Krkonoše 2013

Svatý Petr, HV Krkonoše 2013

Valašský hrb 2013, bahno!

Valašský hrb 2013, bahno!

No a pak to tak nějak pokračuje, jen to tu neaktualizuju…

Smějem se, ale on mě chce asi spíš zabít :D

Smějem se, ale on spíš lituje, že se mi kdy ozval :D B7 2013

Jizerský Ultratrail 2014, parádní peklo :-D

Jizerský Ultratrail 2014, parádní peklo :-D

1620955_10204052503426611_8847918214121498_n

S Martinou před B7 2014

[Zásah do stránky po letech, omlouvám se za stručnost.] První Beskydská sedmička s Martinem byla krutý křest pro mně a očistec pro něj, druhá Sedmička s novou parťačkou Martinou, která si mě vybrala, byla pro mně parádní úspěch a zlepšení pocitů z té předchozí… A tak teď běhám dál všude možně a doufám, že každý další závod -ač třeba na krev- bude zpětně v paměti jako parádní zážitek, stejně jako všechny tréninky, co k němu povedou.

Takže tak. :-)