Týden 8.-14. červen: 109km + 4.960m

Týden plný zmrzliny

Týden plný zmrzliny

Slyšel jsem takové pravidlo, že kdo chce uběhnout maraton, měl by v přípravě na něj trénovat aspoň těch 42 kilometrů týdně. (Co je na tom pravdy nevím; připadá mi to spíš pak na utrápený maraton. Nicméně…) Já si tohle pravidlo výjimečně přenesl na parametry Beskydské sedmičky.

Pro všechny dny níže platí: Do kopce když ne běh, tak svižný trek. Z kopce pak dolů běh, co to dá. Všechny tyhle kilometry do dálky i výšky vyšly celkem pod 13 hodin.

Neděle: Smrk, 17km + 820m

Plány byly úplně jiné: V týdnu jsem na BKK FB agitoval do Chlebovického Krpálu, kam jsem se dokonce i zaregistroval. Večer před tím jsem byl přesvědčený, že si zaběhnu na Slovensko, jenže ještě ten večer jsem se ožral… (Ta výzva pořád platí, jen až po Olomouckém 1/2M.)

No, nakonec jsem byl rád, když jsem si odpoledne jako omluvenku za obojí výše zmíněné vystřihl kolečko mezi Smrkem a Horní Čeladnou. Bylo to skoro jako závod, protože jsme měli na večer zamluvený s Míšou kurt na tenis, takže jsem běžel s čas.limitem 2h, abych se stihl vrátit do Místku na čas… :-D Stihl jsem to.
Nepotěšilo mě ještě 170m stoupání v houpačce zpátky k autu, když už jsem si myslel, že jsem ze Smrku dolů. Prostě když běžím z hory dolů, tak čekám, že už to bude jenom dolů. :-D

Pondělí: Lysá s Ječmenem, 8.6km + 680m

Ozval se Honza, jestli nepůjdem na Lysou (asi jsme se o tom přes víkend bavili a on nezapomněl). Šli jsme, šli jsme z pod Bezruče, a i když nás cestou málem sežraly mouchy, bylo to fajn – nahoře jsme si dali pívo, potkal a poprvé jsem osobně pokecal s Rosťou Bažanowskim, co tam piloval asfaltové kopce (dokonce mě i identifikoval, což mě potěšilo)…

Díky tomuhle výletu mě napadlo zkusit udělat 7 kopců 1000m+ za 7 dnů, když už jsem byl vlastně na 2/7.

Úterý: Malá Stolová, 9.5km + 555m; lunchtime running 9km

Přes poledne v práci jsem dal 9km. A celý den uvažoval, kam bych tam odpoledne šel… Všechny kopce 1000m+ totiž jsou minimálně 20km daleko od místa, kde bydlím.

Vybral jsem si Malou Stolovou (1009mnm), abych jakž takž splnil tu podmínku. Nohy bolely po předchozích dvou dnech; když jsem vystoupil v Kunčicích p./O. z auta, běh byl to poslední, na co jsem měl pomyšlení… Donutil jsem se první 2km (asflat do 1/4 kopce) běžet, během toho tělo i hlava na to přistoupily a nohy jely do kratšího, ale intenzivního, stoupání jako strojek. Taky mouchy kolem mně jely jako strojek, hnus!! Tuhle cestu jsem dřív šel jen dolů, nikdy nahoru. Malou Stolovou jsem netrefil, ale při kufrování jsem se stejně dostal ještě výš, než je její vrchol. :-D (Šel jsem nějak rádoby intuitivně skrz lesy pod Kněhyni, LOL.)

Středa: Lysá s Ječmenem, 7.4km + 665m

Když já měl v úterý Stolovou, Honza měl fitko, ale ve středu jsme zase sešli v autě, že jedem na hory, na západ slunce. Do auta jsme si sedli s tím, že jedem na Javorník, po 5 ujetých metrech jsme to přehodnotili zase na Lysou. :-D

Tentokrát jsme nešli z pod Bezruče, ale už přímo od něj z parkoviště… Honza říkal, že to odtamtud nikdy nedal pod 50′. Cestou to na můj vkus pohrotil a vyzval jednou nebo dvakrát běh, když mě by to ani ve snu nenapadlo, což jsem mu vrátil v posledním stoupání na samotný vrchol… Stehna mě bolely v tu chvíli jako nikdy, ale ten hec dělal v posledních metrech stoupání svoje. Dali jsme to za 48′ a Honza si odnesl osobáček. :-) Jen ten západ jsme neviděli, protože se obloha mezi tím stihla nějak zašmoulit.

Čtvrtek: Smrk, 12.3km + 830m

Byl jsem přesvědčený, že to dnes nevyjde, protože mě bude potřeba při budování bytu… No, vyšlo to. Šel jsem od vlaku dole z Ostravice a poprvé v životě vytlačil Smrk bez jediného zastavení: Všechen asfalt až po horní parking se povedlo dokonce nějak vyběhnout, i všechny 3 části té zkracovačky od Holubčanky nahoru mi vyšly na jeden zátah, bez zastavení, bez ohlédnutí. Nahoře za 58′.
Zajímavý moment mi přišel při seběhu někde na 10.km: Když jsem přeskákal kameny přes potok a dostal se zpátky na asfalt, poprvé po cca hodině-dvacet jsem si uvědomil, že mi vlastně celou dobu hraje ve sluchátkách hudba… Jen do kopce jsem se soustředil na „nepřestat“ a z kopce na „nezvrtnout“, takže až na rovném měla hlava prostor si hudby všimnout. Zajímavý.

Pátek: Kněhyně, 12.5km+713m; lunchtime running 6.4km

V pátek opět firemní polední běhání: Nohy jak z betonu mi k rozbíhání prvoběžců přišly docela vhod a s ohledem na odpoledne jsem si ani nepřidával a zůstal s ostatními jen u 6.4km.

Z předchozích dnů jsem začínal docela intenzivně cítit kvůli tomu skákání po kamenech na levé noze patu; dostal jsem strach, jestli to nebude ta plantární fasciitida, o které jsem tolikrát četl… Proto volba Kněhyně (z Čeladné od Holubů) byla fajn, protože to je 4km nahoru asfalt, ten jsem zase -nechápu jak- vyběhl, jen v kamení nahoře jsem už zpomalil a víc se díval, abych neskákal po hranách kamenů. Foukalo, bylo zataženo, já durch, takže jsem se na vrcholku nijak nepokochal výhledy a sypal si to hned zpátky dolů.

V pátek jsem byl přesvědčený, že v sobotu to bez sparingu nemá vůbec cenu, že už to jinak nedám.

Sobota: Radhošť, 14.1km + 580m; stupňovaně 14km

V sobotu jsem se pomalu neuměl donutit vylézt z postele. Když ležím, bolí ty nohy nejvíc; jak se začne chodit, už se to lepší. Přemluvil jsem se nakonec tu „výzvu“ dokončit a vydal se na Radhošť, protože tam jsem dlouho nebyl…

Půl běh, půl rychlotrek a z Ráztoky na Radhošť jsem se dostal za 39′. U Radegasta si pak dal jednoho malého Radegasta na oslavu, že jsem tu výzvu dodělal (i když ještě chyběl seběh), a běžel dolů. Seběh po Knížecím asfaltu dolů mi přišel nekonečný a rozbolel mě u něj nepochopitelně zadek, LOL. :-D

Mám to za sebou a konstatuju, že z tohodle všeho uplynulého týdne mě nejvíc bolí parkovné 60 Kč tady na Rázotce. :-D

Protože po příjezdu domů tam Míša nebyla, ještě jsem to šel vyklusat. Na tepovku. Ale protože na tepovku běhat prostě neumím, vyšlo mi z toho stupňovaně dalších 14km v tempu 4’57.

DCIM102GOPRO

925529_1454740598105091_1221588090_n 926210_1416268611989058_822631183_n 10349628_299967746843736_144895036_n 10448959_1426564327619046_850480295_n

Za týden je Olomoucký půlmaraton, teď už se šetřím a dávám dokupy.

Poznatky

  • Čekal bych, že kopec jeden den == nohy v pánu druhý den; že se to bude sčítat. Ale není to úplně tak. Jak se člověk kousne, tak ty nohy jedou paradoxně den ode dne líp a líp!
  • Bez návleků (hlavně na stehna) by to asi nešlo.
  • Běhal jsem tenhle týden v NB M890 po dlouhé době a rozhodl jsem se, že v nich půjdu tu B7. Ve Speedcrossech -pro jejich „podpatek“- si furt zvrtávám kotník, v těchhle NB ani jednou.
  • Pro příště: Dát dva-tři kopce v jeden den, ne každý den jeden. Kvůli nafty. :-D
  • Čím víckrát člověk běhá/chodí stejné stoupání/úseky, tím míň mu pokaždé přijdou „tak strašné“… A přijít z hor na asfalt, kde v cestě stojí táhlé převýšení třeba 30-50m, to je pak už najednou úplně s úsměvem. :-)
  • Hodnotím uplynulý týden spíš jako trénink hlavy, než čehokoliv jiného.

 

2 komentáře u „Týden 8.-14. červen: 109km + 4.960m

  1. Michal Janeta

    Ty blááho. Hodně dobrý výkon. No až mě štve, že mi nevyšla ta Kněhyně (i když, jak vidím ten čas, tak je to možná dobře :-D )

    1. petrstverka86 Autor příspěvku

      Ale vůbec, vždyť vy jste tehdy s Peťou doběhli až na ten Radhošť nějak za hoďku a půl jsi říkal, ne? To jste byli ještě rychlejší!! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *