Valašský Hrb 2014: 53km+1.500m

10358247_327010480780267_376094544_nNa Hrb jsem se letos těšil skutečně převelice. Jednak byl loňský první ročník fakt parádní a hlavně moje první ultra v kopcích a jednak jsem měl nabroušeno na svůj loňksý čas, žejo. Report jsem sepsal ze zapamatovaných myšlenkových pochodů a vyšel mi bohužel celkem delší, #tonikdočístnebude, hold mám asi dobrou paměť. :-D Tak scrollujte aspoň k obrázkům, díky. ;-)

Valašský Hrb, propozice

Valašský Hrb, propozice – ten náhled je na blití, co? Ale rozklik do většího už je hezčí. ;-) Sorry. :-P #grc

Před závodem

Kvůli obavám, jestli to tam se mnou někde při těch paleo pokusech nešvihne, jsem tři dny do závodu jedl jenom rýži. Asi to zafungovalo, protože nějaký výraznější náraz do zdi se nakonec nedostavil.

Co mě potěšilo, byl ještě před startem na místě „Máslo“ Martin (parťák z loňské B7), který mi šel naproti s pozdravem už u kyvadlového autobusu, toho jsem fakt rád viděl; kvůli pokaženým nohám běžel jen 15km trať (čili 18km, čili vlastně 22km :-D , protože tak to tam prostě organizujou).
Setkání se konalo víc – potkal jsem taky nejelpší fandící běžíci ženu z Dailymile Denisu, potkal jsem těsně před startem Vítka a taky mě potkal úplně cizí člověk, který mi sám od sebe začal vykládat asi 5 minut o svojí sice těžké, ale do 4.000m dýchající fakt super bundě, pak mi poradil, že mazání nejlepší za ToiToikama a po monologu zase šel; prostě běžci jsou družní… Po závodě mě viděl a přišel pozdravit i bývalý kolega z práce PetrH, hubený jak laňka; vůbec tam exkolegů bylo víc, ale minuli jsme se. ;-)

Nahoře jsme udělali s klukama z BKK repre fotku, zkusili Michalovo „vyliž si tyčinku ze sáčku“ nutriční pečení (protože sirup z Agave netuhne tak, jako by tuhl med, víte; navzdory popisu byla chutná, Michale!!), absovlvovali poslední vazelínové pomazání, popřáli si good luck, jakožto naše závody začínaly v různé časy, já šel vyhodit poslední čokoládovou mléčnou rýži :-D a pak už na start.

BKK repre: PetrSv, MichalJ, PetrŠ/já, PetrSt.

BKK reprezent: zleva PetrSv, MichalJ, PetrŠ/já, PetrSt.

Veškerá nervozita zůstala dole na sběrném parkovišti, počasí bylo oprtoti loňsku epesní a bezprostředně před závodem jsem se fakt těšil, že si tady prostě pěkně zaběhám…

Závod

Postavil jsem se dozadu s tím, že tady neběžím proti 140-150 lidem, oni jsou jen společnost/kulisa/komparz, běžím tady proti svému loňskému času. První určitě nebudu a poslední snad taky ne. Jsem tu s tím, že musím doběhnout aspoň o 20′-30′ líp než loni (ne o hodinu, jak mě štenkroval Martin). Tleskám, hvízdám a utíkáme.

Běžím bez batohu (občerstovačky byly loni super, letos mají mou plnou důvěru), mám jen prázdnou Salomon flask na 230ml (někde v polovině ji naplním), mám taky hole, mám iPod a -podle známého pravidla „na závod brát jen ověřenou výživu“- mám nějakou Nutrend shit tyčinkou pro cyklisty, co jsem si včera po haluzi koupil, uvidím, jaká bude.

Km 1-4

Ze začátku je to průvod, jako vždycky všude, kde jsem zatím utíkal. Kluk přede mnou si 2km furt jen šteluje batoh, na jeho místě by mě asi třikrát trefil šlak; nechápu, že se tam z toho regulérně nezbláznil. Na prvních asi třech sebězích sice porušuju taktiku nikam se nehnat, ale oni všichni běží tak nějak až moc pomalu, takže jen zkouším, kde vepředu je „můj vagon“. Na km4 měla být občerstvovačka, kterou ale kvůli nedostupnosti pořadatelé zrušili – vůbec mi to nevadí, až pak si ale uvědomuju, že to vlastně na zpáteční cestě bude znamenat poslední občerstvovačku 10km před koncem, což mi asi vadit bude. Btw, jéé, oni tady taky mají napadané stromy, jako na Kubánkově, to je super, hop jako laňka.

IMG_0089

Já jsem zelený, přede mnou je typ s batohem, co se 2km nezbláznil. Jediná fotka, kde jsem, a ještě mázlá. Smolíček. :-(

Km 5-10

Můj vláček se našel: Sestává z pěti týpků a jedné holky, hole má ve skupince kromě mě jen jeden. Dobrých 5km fakt jedem v 2m rozestupech, rozumně, jen mírně zrychlujem a pořadí se mění podle toho, kdo má radši stoupání nebo klesání, ta trasa je od 1. po 26.km jedna velká houpačka. Postupně odpadává jeden v khaki triku, který fakt krásně běží, tak lehce, radost pohledět, až mi bylo líto, že už na to nebudu moct koukat (#gay) (neodpadával, jen si držel konstantí tempo a na žádný „vláček“ si s náma celou dobu vlastně vůbec nehrál).

10km máme pod hodinu, tzn. tempo pod 6’/km, tzn. když se to udrží -což je jasné, že ne-, doběhnu pod 5:20′. To je dobrý. Doma jsem si to spočítal a do Ambitů i udělal aplikaci, která fandila na tempo 6’02-6’15/km, což by byl čas 5:20′-5:30′, obojí s radostí přijmu. Jen tak dál.

Km 10-20

Vagónky jsou jak svázané gumou, protože pořád držíme, jen začátek i konec je cca 200 za a 200 metrů přede mnou. Na prvních dvou občerstovačkách trávím zbytečně moc času, jsem prostě bufet, hromada lidí získaných v seběhu má camelbag a občerstvovačky probíhají, přesně jak říkal před závodem Vítek, celkem snadno je předbíham znovu a visím tu moji skupinku.

Asi patnáct minut mi trvá vydělit 53km na 3 díly (17km!?), abych zjistil, že jsem asi ve třetině. (Ještě šílenějším postupem pak dělím těch prostředních 17km napůl, abych zjistil, kde asi bude půlka. Hold když je někdo dement na matiku, aspoň se u běhání zabaví… I když často bez výsledku.) Každý závod si dělím na tři díly totiž, když je dobře dělitelný: 1/ Rozumná část = nehrotit, 2/ Životní forma = pálit to, co to dá, 3/ „A teď to srdíčko do toho, tyvole!“. Teorie dobrá, bohužel jsem ji zatím nikdy nedodržel, 0/3. :-D

20km mám pod 2h, to je dobrý, jenže už si uvědomuju, že ty kopce cítím, rovinky moc úleva nejsou, když je stejně běháme po 5’/km a vlastně se těším na jakýkoliv seběh, což odporuje všem rozhovorům o běhání z kopce, které jsem kdy s kým vedl, zvláštní. Krize v těle zatím žádná vážná, i když už jsem jednou kousnul do té nejhnusnější Nutrend tyčinky na světě, co měla konzistenci jak turecký med. Problém začíná být v hlavě – uvědomuju si, že nebýt tady ti ostatní, tak bych všecky ty kopce šel, sám bych ten běh neudržel; strašně mě to demoralizuje, jsem sračka a nemám tu co dělat, všichni ostatní tady jsou třída.

Km 20-26

No, začínám cítit nohy, ale funguju pořád pěkně. Skupinka už neexistuje, běžím jen na dva lidi na dohled, z nichž jedna je ta holka; ego mě šikanuje, že ji nesmím nechat utéct; za mnou dlouho nic. Na Vysokou (nejvyšší bod trasy) se pošahaně těším, protože si věřím, že jsem ty kopce prostě aspoň trochu potrénoval a chci si to ještě dokázat, než tady chcípnu. :-D Kopec nadohled lidi asi šoknul a zpomalil, najednou jich tu je nějak víc. Přepínám na hole, v iPodu parádně přichází tahle příšerná písnička (vím jak je blbá, diskantní, podřadná, pro debily prostě, všecko to vím, přesto to sem dám a ještě napíšu, že se mi líbí a je mi za to trapně), takže ten kopec strojově v rytmu hudby vyskáču jako nic a získám u toho snad ještě 5 lidí, jen ta holka jede furt stejně rychle, tyvole ta je fakt dobrá. Na seběhu k obrátce se začínají vynořovat rodinky s dětma (aha!, takže tahle Vysoká je tady asi jako atrakce, něco jako u nás Lysá) a děcka si chcou plácnout, což mě docela nabíjí; jen v té rychlosti z kopce si musím hlídat, abych je jako „nepřeplác“ a nevybulily se dozadu. :-D

Na obrátce na km26 jsem v čase nějak 2:37′, což, tyvado, pořád vypadá na konci pod 5:20′; přes Vysokou už neběžíme, ta se obíhá zboku, takže ztrátu můžu dohnat. Cítím ale, že druhá půlka bude makačka a vím, že to nevyjde. Nicméně, na otočce jsem celkově 72. (zjišťuju doma z internetu).

Km 26-42

No, nepletl jsem se: Je to fakt makačka. Jsem vědma!! Naštěstí mám pořád někoho na dohled, takže ty první stoupání při obcházení Vysoké se můžu na někoho pověsit. Navíc taky tady je hodně těch „hi-five kids“, povolený doping. Po dvou-třech kilometrech to začíná být většinou spíš z kopečka…
Někde kolem 30.km mám podruhé možnost shlédnout ten parádní lehký běžecký styl a záda v khaki triku a významně zvednout obočí nad rozumnou konstatní taktikou toho týpka ze začátku.
V téhle části jsou dvě občerstvovačky – na jedné dokonce pivo a oproti loňsku i polívka, ty Káčo, to je paráda, polívku si dám, když nabízejí; další 3 minuty v prdeli. Jenže, kromě parádního bufetu tady nabízejí taky mystifikaci, že 3km před koncem bude ještě jedna občerstvovačka, což mě velmi těší. Na poslední občerstvovačce (10km do konce) mě mystifikují znovu, mám radost.

Mám v nohách zatím maraton+asc1220m za 4:31′. Bohužel vidina času pod 5:20′ je v nenávratnu.

Moje aplikace mě začíná srát. :-(

Moje aplikace mě začíná srát. :-(

Km 42-52

Furt někoho vidím, takže běžím, indiánské vložky do kopce občas si už ale neumím úplně odpustit, přesto tady dávám ještě dva lidi. Jak ty nohy jakž takž drží, tak hlava/morál začíná mít problém a postupně to začíná: Seru na Jizerský ultratrail – vždyť to je ještě delší, tak co bych tam já chcípák dělal?! A když seru na JUT, tak seru i na B7. V Olomouci se taky honit nebudu, taky na to seru. Až to doběhnu do cíle, vyseru se prostě vůbec úplně na celé tohle běhání, stejně se mi už i čas 5:40′ dávno rozplynul… Nazdar! A kdo tady dal ty stromy, tyvole, jak to mám jako přelézt, to je nějaký Spartan race tady nebo co?! :-D

Někde kolem 45.km se kochám a při tomhle dlouhém pohledu do strany mezi stromy zakopnu o šutrák a hodím tam tygra i s parakotoulem, to bych nebyl já… Celý od hlíny se sbírám, iPod je odřený ale hraje, v kapsách jsem nic neměl, takže jsem to neztratil, jen mi upadlo číslo, bohužel neumím najít špendlíky… Další skoro 2 minuty v prdeli. Co je nejhorší, utekli mi poslední dva záchytné body, totální demoralizace. Zase ten moment, jako když Hanksovi uplave balon.

S každým stým metrem vyhlížím tu občerstvovačku, kterou pořadatelé slíbili. Nic tu není, poslední vodu jsem si vylil na ruce po tom pádu, protože jsem chtěl být čačí čistý do cíle. Motá se mi šiška. Prosím o pití dva dobré cyklisty, naštěstí mají a prý jsem už třetí. Tohle je jediná věc, za kterou bych organizátory nepochválil (samozřejmě moje blbost: měl jsem mít camel, uznávám).

Km 53

Poslední kilometr, poslední stoupání zpátky do referenční výšky startu závodu a nestačím se divit – čučí tam na mě z kopce Martin. A nestačím se divit ještě víc, když se se mnou dává do řeči a do kroku a běží se mnou k cíli jako podporující doprovod. Tyvado, kdby mě to napadlo, rozbrečel bych se dojetím. Bez ironie! No, nenapadlo mě to. ;-D

1520753_1498477310364217_5718247277619701107_n10402654_1498477347030880_3454559974541460966_n

Move uživatele petrstverka86  čas 5 45 hod.  sport Běh


V cíli na mě kluci z BKK, co běželi 33km, křičí, že kde jako jsem. Tyvole, takové povzbuzování, ne? :-D Takže dobíhám s omluvným gestem i slovy a od pořadatelů si beru snad litr ionťáku jako kompnezaci za tu neobčerstvovačku.

Po závodě

Následuje nezapojený červený kohoutek ve sprchách stejně jako loni. Nemám odvahu se tím tekutým mrazem polít výš než po vajíčka, zastavilo by se mi srdce. Tohle se zdá být větší výzva než závod samotný. Well played, organizátoři! Nehraju. díky a čau. :-)

1, 2, 3, 4, 5… Tak pomalu se začínám zase těšit na ten Jizerský ultratrail. :-D

Zhodnocení

Jsem dement prostě, no. Čas 5:44′ mě štve, loni jsem tu doběhl v čase 5:53′ (borec, co jsme spolu v loni doběhli na vteřinu přesně, si letos polepšil o 50′, prosimpěkně!!), celkově jsem 70. (předběhly mě 4 ženy). Jestli jsem před loňským Hrbem nevěděl, co je kopec a co je to víc než maraton, tak za ten rok jsem naběhal kopců maximum za svůj život a o desítky procent navýšil naběhaný objem, tak kde to jako jsme? Jsem idiot nebo který?
Místo běhání jalových kilometrů si teď asi koupím nějakou knížku o běhání a přepnu „trénink“ do teoretické roviny (a i kdybych se nic nedočetl, evidentně o nic nepřijdu :-D ).

Btw čas vítěze stejné kategorie je 3:59′. Podívám se po internetu, z jaké je planety.

No, za rok tady mám zase co vracet!! :-) A vy taky pojďte, vřele tenhle závod Valašský Hrb doporučuju!!

PS. Den po závodě 14km málem v svižně, 3. den po závodě 14km+asc420m svižně…, nohy nebolí vůbec, takže něco v nich je, jen prostě asi morálka není. Ach j, radši bych tam zaběhl o 20 minut líp a klidně teď dva týdny nemohl chodit…

PPS. Nebo se furt můžu vymlouvat na paleo?

PPPS. Report z B7 vydám knižně, cena vbude „-10 Kč, když si to fakt někdo přečte“, v předprodeji -20 Kč. :-D

6 komentářů u „Valašský Hrb 2014: 53km+1.500m

  1. Jan Korpas

    Lol :D Dobré čtení. Upřímně tomu závodu děláš dobrou reklamu (a to jako vážně). Příští rok to tam asi čeknu s vámi, pokud bude čas na trénink ;-)

    1. petrstverka86 Autor příspěvku

      Díky a těším se, Honzo!! :-) To už budem mít BKK dresy, vlastní mikrobus, kustóda, všecko bude… ;-)

  2. Michal Ja

    A já furt vymýšlím podnikatelský záměr a tys mi vymyslel značku. „vyliž si tyčinku ze sáčku – nutričně upečená tyčinka“ bude na příští rok pro každého člena BKK zdarma :-D

  3. Vikos

    Dočteno, docela inspirativní :) ale na takové akce jsem ještě nováček :) snad tak za rok bych zkusil něco podobného (to už budu běhat přes rok :) )

    Na ten report z B7 se těším

  4. Martin Stříž

    Gratuluju, skvělý výkon! Taková vzdálenost je pro mě nepředstavitelná, hlavně kvůli kopců. Budu muset ještě hodně potrénovat, ale nakopnul jsi mě k tomu, abych to příští rok zkusil taky :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *